Das Familienunternehmen als selbstgesteuerte Organisation

Ve svazku 36 řady „Publikace o rodinných podnicích“, kterou vydávají Tom A. Rüsen, Heiko Kleve a Arist von Schlippe, se Eva Hohenbergerová v práci s názvem „Rodinný podnik jako samosprávná organizace. Mezi patriarchálními a postpatriarchálními strukturami“ (2026) na základě organizační perspektivy zakotvené v systémové teorii zkoumá, jak rodinné podniky realizují přechod od patriarchálně formovaných struktur vedení a rozhodování k samosprávným organizačním formám. Výchozím bodem je pozorování hlubokých společenských a ekonomických změn, které stále více vyvíjejí tlak na klasickou, na osobách založenou logiku rozhodování, zejména v kontextu procesů nástupnictví v rodinných podnicích řízených vlastníky.

Z teoretického hlediska tato práce chápe rodinné podniky jako koevoluční systémy složené z rodiny, podniku a vlastnictví a propojuje tento přístup s konceptem samosprávných organizací, který vychází z formalizované decentralizace rozhodovacích pravomocí. Hohenberger rozebírá, do jaké míry lze samosprávné organizační struktury chápat jako specifickou podobu postpatriarchálních poměrů a jaká napětí vyplývají ze souběžné přítomnosti logik rodinného vlivu. Nejistota při rozhodování přitom slouží jako ústřední analytický koncept pro popis organizačních dynamik.

Z empirického hlediska vychází studie z kvalitativních analýz případů tří malých a středních rodinných podniků v německy mluvícím prostoru, které v rámci změny modelu zavedly autonomní organizační struktury. Studie rekonstruuje kontexty reforem, formální pravidla i typické vzorce chování v období transformace a diferencovaně analyzuje formy rodinného vlivu v těchto procesech. Tímto způsobem práce přináší jednak teoretický příspěvek k výzkumu organizací v kontextu rodinných podniků, jednak praktické podněty pro podnikatelské rodiny, které se zabývají otázkami decentralizace, vedení a postpatriarchální obnovy.